Řekl kohout huse
ŘEKL KOHOUT HUSE
(tato báseň mě vyšla v almanachu "Současná poezie 2009, který vydalo nakladatelství Alisa)
Řekl kohout jedné huse,
pročpak kejháš v jednom kuse?
Moc mě z toho bolí hlava
a pak se mi špatně vstává!
Když mám vstát na kokrhání,
zavírá mi oči spaní,
dělej radši jinou práci,
chvíli kejhat přec ti stačí!
Husu bolí tahle slova,
přemítá je zas a znova,
dělá si velké starosti,
nemá hlas jen k radosti!
Náhle napadl ji nápad,
snad ho kohout bude chápat,
naučí se kokrhání!
Jak? To zatím nemá zdání.
Rozloží si dobře síly
a zapojí svoji píli,
využije všeho času,
vyzkouší možnosti hlasu.
Tak každý den stále znova,
jde trénovat nová slova,
kykyryký kykyryký,
upravuje svoje zvyky.
Je to pro ni velká dřina,
skoro kejhat zapomíná,
taky se i trochu rmoutí,
proč se zobák divně kroutí.
Úsilí se vyplatilo,
huse zase dobře bylo,
zvládá krásné kykyryký,
nepoužívá na to tryky.
Zaběhla ke kohoutovi,
ptala se, co na to poví,
že má touhu tak v pět vstát,
se zalíbením kokrhat.
Kohout přání přijal lehce,
brzy vstávat se mu nechce,
pochválil ji, že má vtip,
že mu dala dobrý tip.
Když pronesl tato slova,
raduje se husa znova,
uzavřeli dohodu,
pro oboustrannou pohodu.
Husa kejhá jen pár chvílí,
ráno vítá vždy den bílý,
kohout prospí hodně času,
radost má z jejího hlasu.