Jdi na obsah Jdi na menu
 


Botaska Marta

BOTASKA MARTA

 

Co uvnitř krámečku? Kdo to ví?
Botasek, botiček ráj.
Prodavač každému vyhoví
v lednu, či když pozdní máj.

 

Tam botaska Marta v polici
o sobě sní si sen,
je největší kráska v ulici
a brzy vyrazí ven.

 

Chce prožívat obdiv okolí,
vždyť celá krásou září,
poklonu všem hned dovolí,
vznešeně se jen tváří.

 

Dveře se s cinkotem rozletí,
hle, radostně Marta poskočí,
kol paní točí se houf dětí,
k botasce rychle přiskočí.

 

Hošík ji vesele pryč nese,
splnil se Marty sen,
kluk bez ní nikam nehne se,
chodí jen spolu ven.

 

Křovím hned chlapec proleze,
prudce se na větvi houpe,
probrodil řeku, šel přes meze,
v louži své nohy koupe.

 

Týdny pak překotně odletí,
ujdou i svižně míli,
botaska poznala kal, smetí,
nestojí skoro chvíli.

 

Básnička vplula teď v konec,
ten není jako v pohádce,
v ní na konci zvoní zvonec,
však Marta leží na skládce.