Šestitečné sluníčko
ŠESTITEČNÉ SLUNÍČKO
Na louce v keříčku hodně někdo pláče,
snad se tam ztratilo malinkaté káče,
dívám se doprava, vzad i dopředu,
doufám, že najdu ho při bližším pohledu.
Nikoho nevidím, jen slyším pláč zas,
klekám si do trávy, odkud jde ten hlas?
Červené sluníčko na listu sedí,
oči má zarudlé, bezradně hledí.
Dívám se pozorně, copak mu chybí?
Vždyť ztratilo tečku, proto se stydí!
Neví to sluníčko, jak ztrátu chápat,
v hlavě se mi právě zrodil prima nápad.
Beru z tašky tužku, která černou píše,
"Budeš mít zas tečku!" povídám mu tiše,
na záda mu puntík nový kreslím hned.
Hle, slzy se ztrácí a dává se v let.