Úžas
ÚŽAS
V modrém nebi mráčky plují,
lístečky kol poletují,
vánek hladí, slunce hřeje,
copak se to náhle děje?
Čas se rázem zastavil.
Že bych zase v spánku byl?
Diví se teď člověk v sobě,
však není možné v denní době,
abych přece sladce snil,
mimo prostor myslí žil.
Vzletné trylky ze zobáčků,
plují vůkol hejna ptáčků,
záře slunce plní peří,
paprsky tvar pírek měří,
duši úžas pojímá,
vděčnost srdce objímá.