Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh o malém ptáčkovi

PŘÍBĚH O MALÉM PTÁČKOVI

 

Malý ptáček žil si v křoví,
vítr báseň o něm poví,
seďte, prosím, hodně tiše,
vítr svoje řádky píše.

 

Hle, vytrysklo raníčko,
v nebi kvetlo sluníčko,
malý ptáček protřel očka,
ostré drápy, jak má kočka,
číhaly naň v každé chvíli,
aby drobný ptáček milý
nesměl zpívat píseň svou,
šťastně létat oblohou,
dal se proto často v snění,
nevěřil, že něco změní,
snil o štěstí sladký sen,
tak plul z ranka k noci den.


V jeden den však slunce záře
ptáčkovy se dotkla tváře
a vklouzla mu v srdíčko,
ah, chtěl bych mít štěstíčko,
rozhodl se ptáček v chvíli,
jeho den byl zase milý,
v skrytu ladil písně ptačí,
zkoušel, co mu k letu stačí,
o cíl se jen zajímal,
drápy vůkol nevnímal.

 

Hle, čas plynul jako řádky,
které vedou ven z pohádky,
ptáček s písní dal se v let,
obdivoval vůkol svět,
štěstím, proto přitom září,
vždyť se jemu dobře daří.